Jejich podstatou je magnetostrikční zpožďovací linka ve formě trubky z magnetostrikčního materiálu (obr. 2.11). V ose trubky je vodič napájený impulsy proudu. S pohybem objektu je spojen prstencový magnet navlečený na trubku. Axiální pole prstence a kruhové magnetické pole vodiče vytvoří impuls krouticího momentu, který se šíří ke koncům trubky a zde se utlumí. Mechanickou deformací vyvolaná změna magnetické reluktance trubky generuje na výstupu indukčního senzoru torze napěťový impuls u(t). Z rychlosti šíření mechanického rozruchu v materiálu trubky (kolem 3000 m/s) a doby mezi budicím i(t) a výstupním u(t) impulsem se určí poloha v číslicovém tvaru. Opakovatelnost < 0,002 % , nelinearita < 0,05 % a malá přestavná síla v kombinaci s možností měřit posuvy až do 5 m řadí tyto senzory mezi perspektivní typy. Existuje několik modifikací tohoto senzoru (např. místo trubky se používá přímo vodivý magnetostrikční drát, užívá se jiný detektor torze, odražený puls se používá ke kompenzaci teplotní závislosti rychlosti šíření, která je jinak značná).
