Základní princip senzorů využívajících jevu skládání (interference) světelných vln je v uspořádání známém jako Michelsonův interferometr (z roku 1881) na obr. 2.22.
Svazek rovnoběžných paprsků dopadá pod úhlem 45o na polopropustnou plochu. Zde se část světla odráží k pevnému (referenčnímu) zrcadlu a část postupuje k pohyblivému (měřicí, spojené s měřeným objektem). Paprsky odražené od obou zrcadel se vektorově sčítají na polopropustné ploše. Intenzita osvětlení v tomto místě je měřena optoelektronickým senzorem. Počítáním maxim a minim intenzity osvětlení se určí poloha s rozlišením /2 (hrubá stupnice). Interpolací závislosti intenzity na x se získají údaje o poloze uvnitř intervalu /2 (jemná stupnice).