Chromatografie je fyzikální dělící proces na principu postupného vytváření rovnovážných stavů dělených látek mezi pohyblivou a nepohyblivou fází. Přesná dávka analyzovaného média se vnese na počátek chromatografické kolony, jejíž náplní je látka (nepohyblivá fáze) se schopností zadržovat jednotlivé složky dávky. Klasické chromatografické kolony jsou buď z nerezového kovu, nebo ze skla. Délka kolon se pohybuje od jednoho do několika metrů. Poté se do kolony přivádí určitou rychlostí plyn nebo kapalina (pohyblivá fáze), která z kolony, tj. z nepohyblivé fáze, postupně vymývá jednotlivé složky a transportuje je k vhodnému detektoru. Detektor pak z binární směsi analyzované složky a pohyblivé fáze stanoví koncentraci složky. Dle pohyblivé fáze se chromatografie dělí na plynovou a kapalinovou. Je-li pohyblivou fází plyn (tzv. nosný plyn), používá se nejčastěji vodík, dusík, ale také vzduch, argon aj. Analyzovanou látkou může být plyn, kapalina a i tuhá látka, kterou lze před dávkováním převést do plynného stavu, což se často používá i pro kapaliny. Speciální skupinu tvoří iontová chromatografie založená na měničích iontů mezi oběma fázemi. Při dělení jednotlivých složek se uplatňují tyto fyzikální děje: rozpouštění, adsorpce a výměna iontů. Příklad uspořádání plynového chromatografu a chromatogram je na obr. 8.23. V případě dokonalého dělení odpovídá každý vrchol grafu určité složce, přičemž výška vrcholu nebo odpovídající plocha křivky je mírou koncentrace složky.
