Zjednodušeně řečeno: Odezva je reakce systému (jeho výstupu) na to, že jsme do něj na vstupu nějak “šťouchli” nebo jsme ho vychýlili z klidu.

2. Nejdůležitější typy odezev (Jak do systému šťoucháme)

V praxi do systému nepouštíme náhodné signály, ale používáme standardizované “testovací” vstupy. Podle toho se odezvy i specificky jmenují a značí:

  • Přechodová charakteristika (Step response) – Značí se :
    • Vstup: Jednotkový skok (v čase skokově přepneme vstup z 0 na 1 a držíme).
    • K čemu je: Je to absolutně nejpoužívanější test. Představuje zapnutí vypínače, změnu žádané teploty na termostatu nebo naložení konstantní zátěže na jeřáb.
  • Impulzní charakteristika (Impulse response) – Značí se :
    • Vstup: Diracův impulz (nekonečně úzká, nekonečně vysoká špička, která má plochu 1).
    • K čemu je: Fyzikálně to představuje úder kladivem do zvonu, výstřel z děla (zpětný ráz) nebo najetí auta na ostrý výmol. Testuje, jak rychle se systém dokáže zotavit z bleskového šoku a vrátit se do nuly.
  • Frekvenční odezva (Harmonická odezva):
    • Vstup: Sinusoida o určité frekvenci.
    • K čemu je: Zjišťujeme, jak systém signál zesílí/zeslabí a jak ho fázově zpozdí. (Z toho se pak kreslí Nyquistovy a Bodeho diagramy).

Parametry které z ní zjistím

  • Překmit (Overshoot - ): Jak moc systém přestřelil cíl, než se začal vracet. Udává se v procentech. (Např. chtěl jsi 100 °C, ale pec vyletěla na 110 °C překmit je 10 %).
  • Doba náběhu (Rise time - ): Čas, za který se systém poprvé dostane z 10 % na 90 % žádané hodnoty (nebo poprvé protne cíl). Říká nám, jak je systém rychlý.
  • Doba ustálnení(Settling time - ): Naprosto kritický parametr. Je to čas, od kterého už odezva navždy zůstane v tolerančním pásmu kolem cíle (nejčastěji se bere pásmo nebo ). Říká nám, kdy je proces hotový.
  • Trvalá regulační odchylka (Steady-state error - ): Rozdíl mezi tím, kde se systém nakonec ustálil, a tím, co jsme po něm chtěli (žádanou hodnotou).