Zjednodušeně řečeno: Odezva je reakce systému (jeho výstupu) na to, že jsme do něj na vstupu nějak “šťouchli” nebo jsme ho vychýlili z klidu.

V praxi do systému nepouštíme náhodné signály, ale používáme standardizované “testovací” vstupy. Podle toho se odezvy i specificky jmenují a značí:

Přechodová charakteristika (Step response) – Značí se $h (t)$ :
- Vstup: Jednotkový skok (v čase $t = 0$ skokově přepneme vstup z 0 na 1 a držíme).
- K čemu je: Je to absolutně nejpoužívanější test. Představuje zapnutí vypínače, změnu žádané teploty na termostatu nebo naložení konstantní zátěže na jeřáb.
Impulzní charakteristika (Impulse response) – Značí se $g (t)$ :
- Vstup: Diracův impulz (nekonečně úzká, nekonečně vysoká špička, která má plochu 1).
- K čemu je: Fyzikálně to představuje úder kladivem do zvonu, výstřel z děla (zpětný ráz) nebo najetí auta na ostrý výmol. Testuje, jak rychle se systém dokáže zotavit z bleskového šoku a vrátit se do nuly.
Frekvenční odezva (Harmonická odezva):
- Vstup: Sinusoida o určité frekvenci.
- K čemu je: Zjišťujeme, jak systém signál zesílí/zeslabí a jak ho fázově zpozdí. (Z toho se pak kreslí Nyquistovy a Bodeho diagramy).

Parametry které z ní zjistím

Překmit (Overshoot - $M_{p}$ ): Jak moc systém přestřelil cíl, než se začal vracet. Udává se v procentech. (Např. chtěl jsi 100 °C, ale pec vyletěla na 110 °C $\to$ překmit je 10 %).
Doba náběhu (Rise time - $t_{r}$ ): Čas, za který se systém poprvé dostane z 10 % na 90 % žádané hodnoty (nebo poprvé protne cíl). Říká nám, jak je systém rychlý.
Doba ustálnení(Settling time - $t_{s}$ ): Naprosto kritický parametr. Je to čas, od kterého už odezva navždy zůstane v tolerančním pásmu kolem cíle (nejčastěji se bere pásmo $\pm 5 %$ nebo $\pm 2 %$ ). Říká nám, kdy je proces hotový.
Trvalá regulační odchylka (Steady-state error - $e (\infty)$ ): Rozdíl mezi tím, kde se systém nakonec ustálil, a tím, co jsme po něm chtěli (žádanou hodnotou).

The Archive